MS ve fotbale 2023 (Ženy): Anglie v australské euforii v Sydney při postupu Matildas přes Francii

Vzduch v šatně Anglie byl ještě desítky minut po utkání nasycen směsicí potu, tejpovacího lepidla a ledu z regeneračních van. Když hlavní rozhodčí naposledy foukla do píšťalky a ukončila infarktový závěr proti neústupné Kolumbii, spadlo z celého realizačního týmu i samotných hráček obrovské břemeno. V kabině se mísil hlasitý smích s hlubokým oddechováním naprostého vyčerpání. Lvice měly za sebou devadesát minut v pekelné atmosféře, kterou na stadionu v Sydney vytvořily desetitisíce fanatických jihoamerických příznivců. Přesto dokázaly nepříznivý vývoj otočit a potvrdit roli favoritek.

Taktická zralost a klid v bouři

Kapitánka Millie Bright stála uprostřed místnosti, obvazy z kolene už měla stržené a s hlasitým potleskem děkovala každé spoluhráčce, která prošla dveřmi. Její hlas zněl chraplavě, ale neochvějně. Angličanky v tomto utkání neoslnily ladnou kombinací, nýbrž demonstrovaly neuvěřitelnou vnitřní sílu. Když Leicy Santos v závěru prvního poločasu zaskočila brankářku Mary Earps precizním lobem, stadion explodoval žlutým šílenstvím. Anglie se však nepoložila. Klíčem k úspěchu byla rychlá odpověď Lauren Hemp ještě před přestávkou a následná chladnokrevnost Alessie Russo v 63. minutě.

Trenérka Sarina Wiegman si vzala slovo jako první. Její projev byl tradičně věcný, leč protkaný hrdostí na to, jak se tým vyrovnal s brutální fyzickou hrou soupeřek. „Ukázaly jsme charakter, který se nedá natrénovat na tabuli. Zůstaly jsme klidné v momentě, kdy kolem nás zuřila bouře,“ zaznělo z úst nizozemské taktizérky. Hráčky jako Keira Walsh či Georgia Stanway v rohu kabiny ledovaly naražené kotníky – daň za nespočet soubojů v nekompromisním středu pole. Přesto se na jejich tvářích zračilo vědomí, že tento tým má mentalitu šampionek, které umí trpět pro výsledek.

Vědomí australského tornáda za dveřmi

Radost z postupu však velmi rychle vystřídala realita následujících dnů. Zpráva o tom, co se stalo jen o několik hodin dříve v Brisbane, rezonovala mezi hráčkami od chvíle, kdy dorazily na stadion. Domácí Matildas po dechberoucím a nekonečném penaltovém rozstřelu vyřadily Francii, čímž uvrhly celý kontinent do stavu naprosté hysterie. Anglické reprezentantky moc dobře věděly, co tento výsledek znamená: v semifinále nenastoupí pouze proti jedenácti protihráčkám na trávníku, ale proti celé pětadvacetimilionové zemi.

V šatně se o tom mluvilo otevřeně. Útočnice Alessia Russo, autorka vítězné branky, při rozhovorech s týmovými psychology i spoluhráčkami zdůrazňovala, že atmosféra proti Kolumbii byla tou nejlepší možnou generálkou. „Hrály jsme prakticky venku, celý stadion fandil proti nám a bučel při každém našem doteku. A zvládly jsme to. Proti Austrálii to bude ještě násobně hlasitější, ale my přesně víme, do čeho jdeme,“ zaznívalo odhodlaně ze zadních lavic.

Co bezprostředně po zápase rezonovalo anglickou kabinou:

• Obrovská úleva ze zvládnutého tlaku: Vyrovnat se s rolí favoritek proti agresivnímu a emotivnímu stylu Kolumbie stálo enormní množství fyzických i psychických sil.
• Sebevědomí klíčových opor: Góly Alessie Russo a Lauren Hemp vrátily ofenzivě potřebný klid a víru ve vlastní schopnosti i bez distancované Lauren James.
• Příprava na nepřátelské území: Tým okamžitě přijal fakt, že semifinálový souboj s Austrálií v Sydney bude jedním z nejvíce sledovaných a elektrizujících duelů v historii ženského fotbalu.

Když se hráčky pomalu začaly přesouvat k týmovému autobusu, Mary Earps ještě naposledy zhodnotila situaci pro nejbližší spoluhráčky. Anglie sice nevstoupila do turnaje v oslnivé formě, ale zápas od zápasu roste. Z kabiny sálalo vědomí, že přežily zkoušku ohněm. Cesta za vytouženým světovým titulem však vedla přímo středem australské euforie – a úřadující mistryně Evropy byly připraveny tuto vlnu zlomit.

Foto: LHC88 / Wikimedia Commons – CC BY 4.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)