MS ve fotbale 2022 (Muži): Chorvatsko ve finále v Lusailu: Argentina vs. Francie 3:3 a rozstřel penalt

Zatímco stadion v Lusailu hostil strhující finálovou bitvu mezi Argentinou a Francií, fotbalový svět se s obdivem vracel k taktickému plánu, který na turnaji prezentovalo Chorvatsko. Tým ze země s necelými čtyřmi miliony obyvatel opět dokázal promluvit do boje o medaile a potvrdil, že jeho taktická vyzrálost patří k absolutní světové špičce. Trenér Zlatko Dalić vytvořil herní model, který dokázal maximálně využít přednosti klíčových hráčů a zároveň eliminovat určité limitace v útočné fázi.

Architektura 4-3-3 a nedobytný trojúhelník v záloze

Základním stavebním kamenem chorvatského úspěchu byla rozestavení 4-3-3, které se v závislosti na fázi hry plynule měnilo na 4-1-4-1 či 4-5-1. Klíčem k celému mechanismu byla trojice záložníků ve složení Marcelo Brozović, Mateo Kovačić a Luka Modrić. Tato trojice fungovala jako dokonalý orchestr, v němž měl každý hráč přesně definovanou a nenahraditelnou roli.

Marcelo Brozović plnil úlohu hluboko zataženého pivota (režiséra z hloubi pole). Při zakládání útoků odstupoval často až mezi oba střední obránce, čímž vytvářel přečíslení v první fázi rozehrávky a umožňoval stranovým obráncům posunout se výše. Mateo Kovačić byl hlavním motorem přechodové fáze – jeho výjimečná schopnost vyvážet míč pod tlakem (tzv. ball-carrying) a překonávat presinkové linie soupeře kolmým vyvezením byla pro chorvatský přechod do útočné třetiny zásadní. Kapitán Luka Modrić pak působil jako volný architekt, který si chodil pro míče do obou meziprostorů, diktoval tempo a měnil těžiště hry přesnými pasy do křídelních prostorů.

Defenzivní blok, presinkové pasti a role Joška Gvardiola

Na rozdíl od týmů, které preferují agresivní vysoký presink po celých devadesát minut, Chorvatsko spoléhalo na extrémně organizovaný střední až nízký blok. Dalićův tým neplýtval silami na bezhlavé napadání brankáře a stopérů soupeře. Místo toho Chorvaté zahušťovali středové pásmo a aktivně naváděli rozehrávku protivníka do křídelních prostorů, kde okamžitě spouštěli presinkové pasti za účasti krajního obránce, křídla a jednoho ze středních záložníků.

Klíčovou postavou defenzivní řady byl mladý stopér Joško Gvardiol. Jeho taktická inteligence, čtení hry a fyzické dispozice umožňovaly Chorvatsku udržovat poměrně vysokou obrannou linii i v momentech, kdy tým nebylo pod přímým tlakem. Gvardiol vynikal v následujících prvcích:

• Konstruktivní výstup z linie: Schopnost přerušit přihrávku soupeře před vápnem a okamžitě konstruktivně rozehrát.
• Diagonální krytí: Skvělé zajišťování prostoru za levým obráncem Bornou Sosou při jeho útočných výpadech.
• Progrese přihrávkou: Lévačkou dokázal přesně nacházet Kovačiće v meziprostoru a obcházet prvotní presinkovou vlnu soupeře.

Přechodová fáze, útočná adaptace a kontrola rizika

Jedním z hlavních taktických úkolů pro Zlatka Daliće byla kompenzace absence klasického hrotového útočníka světového formátu typu Maria Mandžukiće. Chorvatsko tento handicap řešilo rotací hráčů na pozici číslo devět (Andrej Kramarić, Bruno Petković, Marko Livaja). Kramarić často odskakoval hluboko do pole, čímž uvolňoval prostor pro náběhy křídelních hráčů, zejména Ivana Perišiće, který plnil roli nepřímého zakončovatele z levé strany.

Tento herní styl sice vedl k nižšímu počtu vytvořených očekávaných gólů (xG) z otevřené hry, ale byl vyvážen naprostou kontrolou nad rizikem. Chorvaté neuvěřitelně efektivně brzdili protiútoky soupeřů. V momentě ztráty míče okamžitě aplikovali takzvaný gegenpressing na malém prostoru – nejbližší dva hráči okamžitě zavírali dráhu přihrávky, aby dali zbytku týmu čas vrátit mezeru mezi liniemi do kompaktního tvaru.

Schopnost Chorvatska dovést zápasy do prodloužení a pokutových kopů nebyla náhoda, ale přímý důsledek jejich taktického nastavení. Minimalizací nevucených chyb v rozehrávce, extrémní držením míče v momentech, kdy bylo potřeba uklidnit hru, a fyzickou připraveností dokázali soupeře doslova utavit. V době, kdy světu dominovaly rychlé přechodové fáze, Chorvatsko na šampionátu v Kataru dokázalo, že kontrola středu pole, taktická disciplína a poziční dokonalost stále představují jednu z nejúčinnějších cest k fotbalovému úspěchu.

Foto: Josip Brombauer from Zagreb, Croatia / Wikimedia Commons – CC BY 2.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)