Marocká senzace na MS 2022: Jak Lvi z Atlasu přepsali historii afrického fotbalu

Světový šampionát v Kataru vyvrcholil dechberoucím finálovým duelem na stadionu v Lusailu, kde Argentina po penaltovém dramatu přemohla Francii. Přestože závěrečný den patřil oslavám Lionela Messiho, v myslích fotbalových příznivců navždy zůstane zapsán ještě jeden hrdinský příběh. Marocká reprezentace předvedla turnaj, který zbořil zavedené pořádky a ukázal, že perfektně organizovaný tým s mimořádnými individualitami může konkurovat absolutní světové špičce. Trenér Walid Regragui dokázal za pouhých pár měsíců ve funkci poskládat kompaktní celek, v němž jednotliví hráči podávali životní výkony.

Zeď jménem Bono a světová extratřída na pravém kraji

Základním stavebním kamenem marockého úspěchu byla téměř neprostupná defenziva, která až do semifinále inkasovala pouze jediný gól, a to ještě vlastní. Naprosto klíčovou postavou byl brankář Yassine Bounou, známý jako Bono. Gólman španělské Sevilly předvedl turnaj z říše snů. Jeho klid při rozehrávce, excelentní reflexy na brankové čáře a dominance ve vzdušném prostoru dodávaly celému týmu obrovské sebevědomí. Vrcholným okamžikem jeho vystoupení byl osmifinálový penaltový rozstřel proti Španělsku, v němž nepustil za svá záda ani jeden pokus soupeře a stal se národním hrdinou.

Na pravé straně obranné čtyřky operoval Achraf Hakimi, který potvrdil status jednoho z nejlepších pravých beků planety. Hráč Paris Saint-Germain odehrál neuvěřitelné penzum práce směrem dozadu, kde eliminoval hvězdná křídla soupeřů, a zároveň byl neustálou hrozbou při rychlých protiútocích. Hakimi prokázal také ocelové nervy, když právě on rozhodl rozstřel proti Španělsku troufalou panenkovskou penaltou. Jeho dynamika, taktická vyzrálost a fyzická připravenost z něj udělaly jednoho z nejdominantnějších hráčů celého katarského turnaje.

Monstrum ve středu pole a technický objev šampionátu

Pokud měla marocká pohádka své tlukoucí srdce, byl jím defenzivní záložník Sofyan Amrabat. Hráč Fiorentiny se stal pravděpodobně nejlepším středopolařem celého mistrovství světa z hlediska defenzivní činnosti. Amrabat působil jako neúnavný štít před obrannou linií, vyhrával drtivou většinu osobních soubojů a odebíral míče s chirurgickou přesností. Jeho legendární sprint a čistý skluz proti francouzskému útočníkovi Kylianu Mbappému v semifinále se staly jedním z ikonických obrazů celého šampionátu. Amrabat navíc hrál několik zápasů pod tlumícími injekcemi kvůli bolestem zad, což jen podtrhlo jeho nezměrnou obětavost pro národní tým.

Vedle Amrabata naplno zazářil Azzedine Ounahi, který byl před turnajem pro širší veřejnost poměrně neznámým jménem z francouzského Angers. Ounahi okouzlil fotbalový svět svou lehkostí, elegancí s míčem a schopností vyvážet balóny zpod těžkého presinku. Po osmifinále jeho výkon veřejně vyzdvihl i tehdejší španělský trenér Luis Enrique, který byl ohromen jeho vytrvalostí a technickou vyspělostí. Ounahi se ukázal jako perfektní spojka mezi defenzivou a ofenzivou.

Ofenzivní lídři: Ziyechovo znovuzrození a skok do dějin

V útočné fázi se Maroko spoléhalo na kreativitu a tvrdou práci svých nejzkušenějších hráčů. Turnaj znamenal velkolepý návrat pro Hakima Ziyecha, který se pod předchozím trenérem Vahidou Halilhodžićem ocitl mimo reprezentaci. Ziyech v Kataru neukazoval pouze svou pověstnou levou nohu a geniální pasy, ale především nebývalou pracovitost při bránění. Poctivě se vracel až k vlastnímu rohovému praporku a pomáhal Hakimimu zdvojovat nebezpečná křídla soupeřů, což z něj udělalo komplexního týmového lídra.

• Youssef En-Nesyri zapsal své jméno do historie ve čtvrtfinále proti Portugalsku, kdy předvedl výskok srovnávaný s parametry basketbalistů NBA a hlavou rozhodl o postupu do semifinále.
• Romain Saïss a Nayef Aguerd vytvořili stoperskou dvojici, která dominovala vzdušným soubojům a dirigovala defenzivní blok i přes limitující svalová zranění.
• Sofiane Boufal motal hlavy obráncům svými kličkami a vytvářel potřebný prostor pro náběhy spoluhráčů z druhé vlny.

Konečné čtvrté místo po porážce v souboji o bronz s Chorvatskem nijak nesnížilo historický odkaz tohoto marockého výběru. Individuální výkony hráčů jako Bono, Hakimi, Amrabat či Ounahi nejenže zvýšily jejich tržní hodnotu na přestupovém trhu, ale především ukázaly světu novou éru afrického fotbalu, založenou na absolutní taktické disciplíně, špičkové fyzické kondici a nezlomném týmovém duchu.

Foto: Palácio do Planalto from Brasilia, Brasil / Wikimedia Commons – CC BY 2.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)