Jak Anglie přebírá roli favorita MS po šokujícím konci USA a Švédsku

Světový šampionát žen v Austrálii a na Novém Zélandu zažil v Melbourne fotbalové zemětřesení. Konec nadvlády Spojených států amerických, zpečetěný milimetrovým rozhodnutím technologie brankové čáry při pokusu Švédky Liny Hurtigové, znamená zásadní posun v hierarchii turnaje. S pádem hlavního favorita se veškerá pozornost a tlak přesouvají na Anglii. Tým trenérky Sariny Wiegmanové však do vyřazovací fáze nevstoupil pouze v roli papírového pretendenta na trůn, ale především jako takticky nejpropracovanější celek, který v průběhu turnaje prošel pozoruhodnou herní proměnou.

Flexibilní schéma: Přechod na hybridní rozestavení 3-4-1-2

Zatímco Američanky doplatily na rigiditu svého herního systému 4-3-3 a neschopnost efektivně reagovat na hluboký blok soupeře, Anglie předvedla pravý opak. Wiegmanová v reakci na personální ztráty a specifika turnaje opustila své léta zažité schéma a naordinovala týmu moderní, asymetrickou strukturu 3-4-1-2 (potažmo 3-5-2), která Lvicím poskytuje nevídanou variabilitu v ofenzivní i defenzivní fázi.

Základním stavebním kamenem této formace je trojice středních obránkyň ve složení Jess Carterová, Millie Brightová a Alex Greenwoodová. Zejména Greenwoodová hraje klíčovou roli v progresivní distribuci míče. Její schopnost diagonálními pasy obcházet první dvě linie presinku a nacházet volné hráčky v meziliniích představuje primární mechanismus výstavby hry. Tříobráncový systém navíc dává plnou svobodu krajním hráčkám Lucy Bronzeové a Rachel Dalyové, které se při držení míče posouvají prakticky na úroveň křídelních útočníků a roztahují hřiště do maximální šířky.

• Vytváření přečíslení v křídelních prostorech: Náběhy Bronzeové a Dalyové nutí obranu soupeře k horizontálnímu posunu, což otevírá poloprostory pro středové záložnice.
• Volnost pro ofenzivní klenot: V pozici volné podhrotové hráčky operuje Lauren Jamesová, která má absolutní taktickou volnost k vyhledávání volných prostorů mezi defenzivní a záložní řadou protivníka.
• Vertikalita na hrotu: Dvojice útočnic Lauren Hempová a Alessia Russoová neustále váže stopery soupeře náběhy za obranu, čímž zvětšuje operační prostor pro náběhy ze druhé vlny.

Presinkové spouštěče a dokonalá rest-defence

Klíčovým aspektem, kterým se Anglie odlišuje od vyřazeného výběru USA, je sofistikovanost presinkových mechanismů a zabezpečení zadních vrátek, takzvaná rest-defence. Angličanky nepraktikují bezhlavý vysoký presink po celých devadesát minut, nýbrž pracují s přesně definovanými presinkovými spouštěči. Impulsem k okamžitému zintenzivnění tlaku je zpravidla nepřesná přihrávka soupeře směrem k postranní čáře nebo zpracování míče zády k brance.

V takovém momentu útočná dvojice okamžitě uzavírá zpětné přihrávky na stopery, zatímco křídelní hráčka vystupuje proti rozehrávajícímu bekovi a nejbližší středová záložnice agresivně dostupuje nabízející se cíl přihrávky. Pokud soupeř dokáže presink překonat, Anglie plynule přechází do kompaktního středního bloku 5-3-2, kde minimalizuje vzdálenosti mezi jednotlivými formacemi na méně než třicet metrů. To byl přesně prvek, který chyběl Američankám v duelu se Švédskem, kde vznikaly obrovské díry mezi útokem a defenzivou.

Eliminace tranzic a kontrola tempa

Moderní vyřazovací fáze turnajů se rozhoduje v mikrosituacích a při rychlých přechodech do protiútoku. Wiegmanová klade enormní důraz na okamžitý znovuzisk míče (tzv. counter-pressing) v prvních pěti sekundách po jeho ztrátě. Georgia Stanwayová a Keira Walshová působí jako dynamický štít, který okamžitě fauluje nebo čistě odebírá míč ještě na útočné polovině, čímž eliminuje hrozbu brejků.

V kombinaci s mimořádnou efektivitou při standardních situacích, kde dominuje vzdušná síla Millie Brightové, disponuje Anglie komplexním taktickým arzenálem. Vyřazení Spojených států amerických sice odstranilo z pavouka nejúspěšnější tým historie, ale zároveň zvýšilo taktické nároky na každé další utkání. Pokud si však Anglie udrží stávající míru taktické disciplíny a schopnost plynule měnit herní rytmus, má všechny předpoklady k tomu, aby melbournské zemětřesení proměnila ve svůj vlastní historický triumf.

Foto: James Boyes from UK / Wikimedia Commons – CC BY 2.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)