Jak Ancelotti bez zraněného Mbappého překopal taktiku pro madridské derby

Zářijový střet odvěkých rivalů na stadionu Metropolitano představoval pro Carla Ancelottiho první velký strategický test sezony bez možnosti využít rychlostní parametry Kyliana Mbappého. Francouzský útočník, který se od svého letního příchodu stal ústředním bodem ofenzivy Realu Madrid, laboroval se svalovým zraněním ze zápasu proti Alavésu. Tento výpadek donutil italského stratéga opustit asymetrické rozestavení 4-3-3 a vrátit se k pragmatičtějšímu schématu 4-4-2 s diamantovou či plochou zálohou, což zcela proměnilo prostorovou dynamiku celého utkání.

Strukturální posun: Od vertikální hrozby k zahuštěnému středu

Přítomnost Mbappého v sestavě Realu Madrid obvykle nutí soupeřovy stopery couvat a bránit hlouběji, čímž vzniká otevřený prostor mezi defenzivní a záložní linií pro náběhy Judea Bellinghama. Na stadionu Metropolitano však Diego Simeone rozpoznal absenci čistokrevného hrotového útočníka a nařídil své obranné řadě udržovat podstatně vyšší postavení. Bez Mbappého náběhů za obranu se útočná vozba Realu skládala z Viníciuse Júniora a Rodryga, kteří přirozeně tíhli k levému křídlu a operovali spíše v šířce než v centrální vertikále.

Ancelotti na tuto situaci reagoval nasazením čtyřčlenné středové formace ve složení Tchouaméni, Camavinga, Valverde a Bellingham. Tento tah měl za cíl:

• Zvýšit stabilitu při defenzivních tranzicích: Zamezit smrtícím protiútokům Atlética přes křídelní prostory.
• Vytvořit přečíslení ve středu pole: Kontrolovat tempo hry a eliminovat vliv Antoina Griezmanna v meziprostorech.
• Zajistit sekundární presink: Získávat odražené míče v bezprostřední blízkosti pokutového území.

Presinkové pasti Atlética a neutralizace křídelních koridorů

Atlético Madrid nastoupilo v hybridním rozestavení 5-3-2 při hlubokém bránění, které se v momentech vysokého presinku transformovalo do agresivního schématu 3-4-3. Simeoneho svěřenci velmi dobře četli výstavbu hry Realu Madrid, která postrádala Mbappého diagonální tahy schopné roztrhat soupeřův blok. Presinková past Atlética spočívala v cíleném navádění rozehrávky hostů na krajní obránce Carvajala a Mendyho, kde docházelo k okamžitému zdvojování wingbeky a středovými záložníky.

Když Real Madrid ztratil míč, ukázalo se, jak moc Ancelottimu schází Mbappého schopnost okamžitě napadat rozehrávku soupeřových stoperů. Bez Francouzovy přítomnosti musel Jude Bellingham vystupovat do vyššího presinkového bloku, což otevíralo nebezpečné prostory za jeho zády. Atlético těchto trhlin využívalo k rychlému přechodu do útoku přes Juliana Álvareze a Alexandera Sørlotha, kteří těžili z pomalejšího návratu záložní řady hostí.

Chybějící gravitace v šestnáctce a vliv na finální fázi

Z taktického hlediska byl nejmarkantnějším rozdílem vliv takzvané ofenzivní gravitace. Kylian Mbappé na sebe v šestnáctce pravidelně váže dva bránící hráče, což uvolňuje prostor pro náběhy z druhé vlny. Při absenci francouzského reprezentanta postrádal Real Madrid v pokutovém území pevnou kotvu. Vinícius Júnior se často ocital izolovaný proti přesile a musel řešit situace jeden na dva bez možnosti finální přihrávky do náběhu na přední tyč.

Gól Édera Militãa ze standardní situace sice demonstroval taktickou připravenost Realu při statických fázích hry, nicméně v postupné kombinaci se mistr ligy potýkal s nízkou efektivitou. Atlético dokázalo eliminovat hrozbu v křídelních prostorech díky skvělému posouvání trojice středních obránců, kteří nemuseli řešit hrozbu podbíhání za záda, jíž je Mbappé proslulý.

Derby na stadionu Metropolitano jasně ukázalo, že taktická identita Realu Madrid v sezoně 2024/2025 stojí a padá s přítomností Kyliana Mbappého. Jeho absence sice donutila Carla Ancelottiho předvést taktickou flexibilitu a posílit střední linii, zároveň však odhalila limity ofenzivní variability týmu proti špičkově organizovanému nízkému bloku, jaký ordinoval Diego Simeone.

Foto: Simon Reza / Pexels