ME ve fotbale 2024 (Muži): Španělsko ve finále v Berlíně: Španělsko slaví 4. evropský titul po výhře nad Anglií

Berlínský Olympiastadion se v neděli večer stal dějištěm zápasu, který definitivně stvrdil nadvládu španělského fotbalu nad zbytkem kontinentu. Finálové střetnutí mezi Španělskem a Anglií nabídlo strhující taktickou bitvu, v níž se střetly dva odlišné fotbalové světy. Zatímco Angličané pod vedením Garetha Southgatea spoléhali na pragmatismus a čekání na chybu soupeře, výběr Luise de la Fuenteho předvedl dynamický, útočný a vizuálně podmanivý styl. Přestože první poločas přinesl spíše svázanou partii plnou tvrdých osobních soubojů, druhá půle naplno odhalila individuální brilanci klíčových postav španělského kádru, které rozhodly o tom, že trofej Henriho Delaunaye putuje počtvrté v historii do Madridu.

Křídelní tornádo Williams a Yamal: Mládí bez bázně a hany

Pokud by měl někdo symbolizovat španělskou proměnu z profesorského držení míče v přímočarou útočnou mašinu, jsou to jednoznačně křídelníci Nico Williams a čerstvě sedmnáctiletý zázrak Lamine Yamal. Byli to právě tito dva mladíci, kteří bezprostředně po změně stran prolomili bezbrankový stav a zasadili anglické defenzivě první tvrdý úder. Yamal se ve 47. minutě elegantně uvolnil na pravém křídle, navázal na sebe pozornost obránců a milimetrově přesným pasem našel na opačné straně nabíhajícího Williamse. Dvaadvacetiletý křídelník Athleticu Bilbao nezaváhal a křížnou střelou k tyči překonal bezmocného Jordana Pickforda.

Williams byl po celých devadesát minut permanentní hrozbou pro pravou stranu anglické obrany, v níž se Kyle Walker dostával do nevídaných defenzivních problémů. Williamsova rychlost s míčem, technická vytříbenost a odvaha v situacích jeden na jednoho dodávaly hře La Roja nepostradatelnou vertikalitu. Naproti tomu Yamal, vyhlášený nejlepším mladým hráčem turnaje, ukázal herní vyspělost, která zcela popírá jeho věk. Zaznamenal svou čtvrtou asistenci na šampionátu, což je v sedmnácti letech naprosto bezprecedentní počin v dějinách mezinárodního fotbalu.

Záložní generál Rodri a hrdina okamžiku Dani Olmo

Největší zkouška španělského kolektivního ducha přišla o poločasové přestávce, kdy musel kvůli svalovému zranění odstoupit klíčový středopolař Rodri. Muž, který byl později zcela po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem celého turnaje, dirigoval tempo hry po celou úvodní část a jeho absence hrozila narušením rovnováhy. Zástupce Martin Zubimendi však obstál se ctí i proto, že ve středu pole převzal plnou zodpovědnost neúnavný Dani Olmo.

Ofenzivní univerzál z Lipska prožil turnaj snů. Přestože šampionát začínal na lavičce náhradníků, zranění Pedriho ve čtvrtfinále otevřelo Olmovi cestu do základní sestavy a ten se jí chopil famózně. Ve finále nejenže neustále propojoval záložní řadu s útokem a zaměstnával anglické stopery nebezpečnými náběhy, ale předvedl také zřejmě nejdůležitější obranný zákrok celého šampionátu. V 89. minutě, kdy Anglie po vyrovnání Colea Palmera sahala po dalším prodloužení, Marc Guéhi hlavičkoval z bezprostřední blízkosti překonaného brankáře Simóna. Na brankové čáře se však jako blesk zjevil právě Olmo a akrobatickou hlavičkou odvrátil jistý gól. Byl to moment, který vážil stejně jako vstřelená branka v útočném pásmu.

Oyarzabalův zlatý dotek a dokonalost celého systému

Finále se lámalo v samotném závěru a klíčovou roli v něm sehráli hráči, kteří do zápasu naskočili z lavičky. Luis de la Fuente opět prokázal neomylný cit pro střídání. Když v 86. minutě poslal Marc Cucurella fantastický přízemní centr do pokutového území, střídající útočník Mikel Oyarzabal se v plném skluzu natlačil před Johna Stonese a poslal míč do sítě. Cucurella, jehož nominace byla před turnajem doma i v zahraničí často zpochybňována, tak korunoval své životní vystoupení asistencí na zlatý gól.

Španělsko na turnaji vyhrálo všech sedm utkání bez nutnosti penaltového rozstřelu, což se v moderní historii mistrovství Evropy ještě nikomu nepodařilo. V cestě za trofejí vyřadilo Německo, Francii a nakonec i Anglii, přičemž v každém z těchto těžkých testů dokázalo najít individuální kvalitu odpovídající dané chvíli. Tento španělský tým nespoléhá pouze na nekonečné stovky přihrávek, ale na smrtící kombinaci individuální drzosti mladých křídel, taktické vyspělosti zálohy a neochvějné mentální odolnosti. Španělsko se tak po zásluze vrátilo na fotbalový trůn v té nejlepší možné formě.

Foto: P12drtt / Wikimedia Commons – CC BY-SA 4.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)