Španělské fotbalistky přebírají po vyřazení USA otěže MS a sázejí na formu Bonmatíové

Když švédská útočnice Lina Hurtigová v nervydrásajícím penaltovém rozstřelu posunula míč za brankovou čáru o pouhé milimetry, znamenalo to konec jedné slavné éry. Čtyřnásobné mistryně světa ze Spojených států amerických se s turnajem v Austrálii a na Novém Zélandu rozloučily už v osmifinále, což je jejich historicky nejhorší výsledek. V tentýž moment se však naplno otevřely dveře pro novou velmoc. Španělsko, které v úvodním vyřazovacím kole deklasovalo Švýcarsko poměrem 5:1, rázem převzalo roli jednoho z nejvýraznějších kandidátů na celkové vítězství. Síla španělského výběru nespočívá pouze v tradičním kombinačním pojetí, ale především v mimořádné formě jednotlivých hráček, které svými individuálními dovednostmi převyšují zbytek startovního pole.

Dirigentka Bonmatíová a tmelící prvek zálohy

Základním stavebním kamenem současného španělského úspěchu je fenomenální záložnice Aitana Bonmatíová. Hráčka Barcelony na sebe vzala roli hlavní tvůrkyně hry v době, kdy se dvojnásobná držitelka Zlatého míče Alexia Putellasová teprve postupně vrací do plné zápasové zátěže po vážném zranění kolene. Bonmatíová předvedla proti Švýcarsku naprosto dokonalý výkon, který ozdobila dvěma góly a dvěma asistencemi. Její schopnost kontrolovat tempo hry, nacházet volné prostory mezi defenzivními liniemi soupeře a zachovat ledový klid v pokutovém území z ní dělá nejvlivnější postavu celého šampionátu.

Neméně důležitou práci v srdci hřiště odvádí Teresa Abelleira. Defenzivní záložnice Realu Madrid poskytuje týmu potřebnou rovnováhu. Zatímco Bonmatíová operuje ve finální třetině, Abelleira zachycuje protiútoky soupeřů, exceluje v distribuci dlouhých pasů a navíc představuje obrovskou hrozbu při standardních situacích a střelách ze střední vzdálenosti. Právě díky její precizní práci může španělská ofenziva hrát s tak vysokým rizikem a velkým počtem hráček na útočné polovině.

Útočná dominance: Zkušenost Hermosové a dynamika křídel

Ofenzivní síla Španělska je neobyčejně pestrá, což potvrdily i dosavadní zápasy turnaje. Klíčové role v útočné fázi jsou rozděleny mezi hráčky s odlišnými typologickými vlastnostmi, které se však na hřišti ideálně doplňují:

• Jenni Hermosová: Zkušená útočnice plní roli falešné devítky. Její schopnost stahovat se hlouběji do pole a zapojovat se do kombinace otevírá prostory pro náběhy křídelních hráček. Její přehled a herní inteligence jsou pro španělskou ofenzivu neocenitelné.
• Alba Redondová: Hráčka Levante prokazuje mimořádný instinkt uvnitř pokutového území. Její výběr místa a chladnokrevné zakončení dělají ze Španělska tým, který dokáže efektivně trestat i sebemenší zaváhání soupeřovy obrany.
• Salma Paralluelo: Teprve devatenáctiletý klenot španělského fotbalu vnáší do hry prvek ryzí atletičnosti a přímočarosti. Bývalá atletka dokáže svou rychlostí a dravostí v soubojích jeden na jednoho unavit jakoukoli obranu a přinést zlom v momentech, kdy soupeř hluboce brání.

Taktická vyzrálost v nově rozdaných kartách

Vyřazení Spojených států amerických sejmulo z mnoha týmů psychologickou bariéru, ale zároveň dramaticky zvýšilo nároky na taktickou a mentální odolnost. Španělky sice v základní skupině utrpěly tvrdou lekci v podobě porážky 0:4 od Japonska, reakce týmu na tuto facku však byla ukázková. Trenérský štáb dokázal poupravit defenzivní přechodovou fázi a vsadil na maximální využití individuální kvality svých největších hvězd.

Ukazuje se, že španělský fotbal dospěl do fáze, kdy se již nespoléhá pouze na nekonečné držení míče bez finálního efektu. Přítomnost hráček jako Bonmatíová a Hermosová dává týmu schopnost měnit rytmus hry a bleskově trestat otevřené prostory. V turnaji, kde fyzická dominance a atletičnost Američanek narazily na své limity, se právě technická vytříbenost a individuální herní přehled španělských fotbalistek jeví jako ta nejúčinnější zbraň v boji o světové zlato.

Foto: Franco Monsalvo / Pexels