ME ve fotbale 2024 (Muži): Nico Williams ve finále v Berlíně: Španělsko slaví 4. evropský titul po výhře nad Anglií

Berlínský Olympiastadion zažil v neděli 14. července 2024 fotbalovou dokonalost spojenou s obrovskou vlnou emocí. Španělská reprezentace potvrdila svou suverenitu na celém šampionátu a po dramatickém vítězství 2:1 nad Anglií zdvihla nad hlavu pohár pro šampiony Starého kontinentu. Čtvrtý titul v historii země přišel po turnaji, v němž tým pod vedením trenéra Luise de la Fuenteho vyhrál všech sedm utkání, což se v minulosti žádnému šampionovi nepodařilo. Srdcem i motorem finálového triumfu se stal dvaadvacetiletý křídelník Athletic Clubu Nico Williams, který byl po zásluze vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.

Blesk z Baskicka umlčel berlínské hlediště

První poločas finálového duelu nabídl takticky svázanou bitvu. Angličané zatažení v hlubokém bloku se snažili eliminovat dravost mladých španělských křídel, což se jim zpočátku dařilo. Krátce po přestávce však přišel moment, který definitivně udal tón druhému dějství. V 47. minutě předvedl geniální čtení hry sedmnáctiletý Lamine Yamal, který přesnou přihrávkou napříč pokutovým územím oslovil na levé straně nabíhajícího Nica Williamse. Rodák z Pamplony se nerozpakoval a křížnou střelou z první bezpečně překonal jinak výborně chytajícího Jordana Pickforda.

Gól dal Španělům obrovskou sebedůvěru a Williams na levém kraji hřiště doslova terorizoval defenzivu soupeře. Hvězdný Kyle Walker i John Stones měli s jeho dynamikou, náhlou změnou směru a přímočarým vedením míče obrovské problémy. Přestože Cole Palmer dokázal v 73. minutě po pohledné kombinaci vyrovnat, Španělé nezpanikařili. V závěru utkání strhl vítězství na stranu pyrenejského výběru střídající Mikel Oyarzabal, jehož trefa z 86. minuty zpečatila zlatý osud celé výpravy.

Nespoutaná radost a pokora: Ohlasy ze španělské šatny

Po závěrečném hvizdu francouzského rozhodčího Françoise Letexiera vypukla na trávníku i v následně v šatně Španělů nespoutaná euforie. Nico Williams, dojatý k slzám, objímal své spoluhráče a nemohl plně vstřebat obrovský úspěch, kterého dosáhl v tak mladém věku.

• Nico Williams: „Je to naprosto neuvěřitelný pocit. Tvrdě jsme pracovali každý den, abychom se dostali až sem a dokázali lidem v naší zemi vykouzlit úsměv na tváři. Tento titul věnuji svým rodičům a všem fanouškům, kteří v nás věřili od prvního dnu. Věděli jsme, že Anglie má skvělý tým, ale byli jsme pevně přesvědčeni o vlastní síle. Můj gól? Lamine mi to přihrál fantasticky, přesně do kroku. Já už jsem jen myslel na to, abych trefil míč čistě k tyči.“
• Lamine Yamal: „S Nicem máme na hřišti i mimo něj neuvěřitelné pouto, jsme jako bráchové. Když vidím, jak nábíhá do volného prostoru, nemusím se ani dívat. Jsem za něj i za celý náš tým nesmírně šťastný, napsali jsme novou kapitolu historie.“
• Rodri: „To, co Nico a Lamine předváděli po celý turnaj a zejména dnes ve finále, bylo absolutně protřídní. Přinesli do naší hry obrovskou svěžest, dravost a nepredikovatelnost. Nico byl dnes pro anglickou obranu jednoduše nepolapitelný.“

Atmosféra v mistrovské kabině se nesla v duchu uznání těmto mladým křídelníkům, kteří dokázali proměnit tradiční španělský styl založený na nekonečném držení míče v daleko dravější, přímočařejší a pro soupeře mnohem nebezpečnější fotbal.

Slova uznání od De la Fuenteho a hořká pilulka pro Southgatea

Španělský kormidelník Luis de la Fuente neskrýval na pozápasové tiskové konferenci hrdost na své svěřence a vyzdvihl především taktickou vyzrálost celého mužstva. Ve svém hodnocení věnoval speciální prostor právě výkonu Nica Williamse, jehož herní růst označil za klíč k úspěchu.

„Nico je mimořádný fotbalista a fantastický kluk. Má v sobě vzácnou kombinaci neuvěřitelné rychlosti, techniky a taktické disciplíny. Věděli jsme, že jeho souboje jeden na jednoho budou pro prolomení anglického bloku zásadní. Ukázal obrovskou zralost v nejdůležitějším zápase své dosavadní kariéry a dokázal, že bezpochyby patří mezi absolutní světovou špičku,“ prohlásil De la Fuente. „Tento tým nemá žádné limity. Nico i všichni ostatní jsou symbolem nové, hladové generace španělského fotbalu.“

Na druhé straně barikády zavládlo hluboké zklamání. Trenér Anglie Gareth Southgate musěl skousnout druhou finálovou porážku na mistrovství Evropy v řadě. Ve svém pozápasovém vystoupení sportovně uznal kvality protivníka a přiznal, že eliminovat španělská křídla bylo nad síly jeho týmu.

„Španělsko bylo nejlepším týmem celého šampionátu a titulu dosáhlo plným právem. Ve druhém poločase nás dostali pod velký tlak a inkasovaná branka hned po přestávce naše plány výrazně narušila. Nico Williams a Lamine Yamal představují neustálé nebezpečí pro jakoukoliv defenzivu na světě. Jejich schopnost roztáhnout hru až k pomezním čarám a okamžitě chodit do kolmých náběhů nám dělala obrovské potíže. Snažili jsme se je zdvojovat, ale jejich individuální kvalita v rychlosti je zkrátka výjimečná,“ zhodnotil anglický kouč.

Nová éra španělské dominance

Triumf na berlínském stadionu nepředstavuje pouze zisk čtvrté trofeje pro Španělsko, ale také definitivní potvrzení úspěšné herní transformace. Časy, kdy La Roja kontrolovala zápasy sterilním přihráváním bez finální fáze, jsou definitivně pryč. Hráči jako Nico Williams přinesli do národního týmu dravost, vertikálnost a odvahu riskovat v klíčových prostorech.

Ve věku dvaadvaceti let se Williams stal hlavním architektem jednoho z nejdominantnějších šampionátových tažení v historii mezinárodního fotbalu. Jeho finálový gól, perfektní spolupráce s Yamalem a ocenění pro nejlepšího hráče zápasu v Berlíně jej definitivně katapultovaly mezi nejobávanější útočné zbraně současnosti.

Foto: Matti Blume / Wikimedia Commons – CC BY-SA 4.0 (upraveno: ořez a převod do WebP)