Španělsko ovládlo EURO 2024, ve finále v Berlíně porazilo Anglii 2:1 a slaví čtvrtý titul
Španělská fotbalová reprezentace se po dvanácti letech vrátila na evropský trůn, když ve finále mistrovství Evropy v Berlíně zdolala Anglii 2:1 a vybojovala rekordní čtvrtý kontinentální titul. Výběr Albionu naopak nezvládl ani své druhé finále v řadě a jeho čekání na velkou trofej z mezinárodní scény se natáhlo na dlouhých osmapadesát let.

Berlínský Olympiastadion se stal dějištěm vyvrcholení fotbalového šampionátu EURO 2024, ve kterém se střetly dva odlišné fotbalové světy. Na jedné straně stálo suverénní Španělsko, které turnajem prošlo bez zaváhání a bavilo ofenzivním pojetím, na straně druhé pragmatická Anglie, jež se do finále probojovala díky nezlomné vůli a zvládnutým koncovkám. Zápas o fotbalový grál nakonec nabídl strhující podívanou, v níž rozhodovaly drobné taktické detaily, individuální kvalita a okamžiky absolutního vyčerpání.
Opatrný úvod a šok v podobě Rodriho zranění
Úvodní dějství finálového střetnutí se neslo v duchu obrovského taktického respektu. Španělé sice podle očekávání drželi míč častěji na svých kopačkách, nicméně anglický defenzivní blok pracoval bezchybně. Declan Rice a Kobbie Mainoo účinně zhušťovali prostor před pokutovým územím a eliminovali kreativní záložníky soupeře. Gareth Southgate naordinoval svým svěřencům hlubší postavení s cílem nepouštět do náběhů nebezpečná křídla Nica Williamse a Lamina Yamala.
Anglická obrana v čele s Johnem Stonesem fungovala spolehlivě, směrem dopředu však byl Albion dlouho bezzubý. Harry Kane byl pod dohledem španělských stoperů zcela odříznutý od hry. Největší vzrušení první půle přišlo až v nastaveném čase, kdy po standardní situaci zakončoval Phil Foden, jeho pokus z těžkého úhlu ale pokryl pozorný Unai Simón. Klíčový moment poločasu se však odehrál mimo zraky většiny kamer: klíčový španělský záložník Rodri utrpěl při obranném zákroku svalové zranění a do druhé půle již nezasáhl, což mnozí považovali za obrovskou výhodu pro Anglii.
Bleskový španělský úder a žolíci na scéně
Kdo čekal, že Španělsko bez svého motoru ve středu pole ztratí rytmus, byl vyveden z omylu hned dvě minuty po změně stran. V 47. minutě předvedla La Roja ukázkovou přímočarou akci. Lamine Yamal navedl míč z pravé strany do středu hřiště, přesnou přihrávkou našel rozběhnutého Nica Williamse, a ten křížnou střelou z první propálil bezmocného Jordana Pickforda. Gól zápas otevřel a Španělé se dostali do obrovského tlaku, při kterém měli další šance Dani Olmo i Álvaro Morata.
Anglický trenér Gareth Southgate musel reagovat. Po hodině hry stáhl nevýrazného kapitána Kanea a poslal na trávník hrdinu semifinále Ollieho Watkinse, kterého vzápětí doplnil Cole Palmer. Právě tento tah přinesl bleskové vyrovnání. V 73. minutě podnikla Anglie rychlý protiútok po pravém křídle, Bukayo Saka našel v pokutovém území Judea Bellinghama, jenž skvěle sklepl míč pod sebe, a střídající Cole Palmer precizně umístěnou střelou z hranice vápna k tyči srovnal na 1:1.
Krutý závěr pro Anglii a hrdinský zákrok Olma
Vstřelená branka vlila Angličanům krev do žil a zdálo se, že psychická výhoda je na jejich straně. Španělský trenér Luis de la Fuente však rovněž ukázal šťastnou ruku při střídání, když poslal do hry Mikela Oyarzabala. Španělé se postupně oklepali z inkasovaného gólu a vrátili se ke své kombinační hře, kterou v 86. minutě korunovali rozhodující akcí zápasu. Marc Cucurella poslal z levé strany ostrý přízemní centr do vápna a Mikel Oyarzabal ve skluzu předskočil Marca Guéhiho a poslal míč za Pickfordova záda.
Závěr utkání přinesl infarktové momenty, které se nesmazatelně zapsaly do historie evropských šampionátů:
- V 89. minutě zahrávala Anglie rohový kop, po kterém hlavičkoval Declan Rice, jehož ránu Simón reflexivně vyrazil.
- Míč se vzápětí odrazil k Marcu Guéhimu, jehož dorážku mířící do sítě odhlavičkoval z brankové čáry záložník Dani Olmo.
- Následný třetí pokus Rice poslal hlavou těsně nad břevno španělské branky.
Tento neuvěřitelný trojitý obranný val definitivně zlomil anglický odpor. Španělsko tak po zásluze oslavilo svůj čtvrtý evropský primát, když jako první tým v historii dokázalo vyhrát všech sedm zápasů na jediném turnaji. Pro Anglii naopak finále v Berlíně znamenalo další trpkou kapitolu plnou zklamání a nenaplněných nadějí.