Fandové v slzách: Proč Southgatův výběr propásl šanci na evropský titul

Konec padesátiosmiletého čekání na velkou trofej se nekoná. Anglická reprezentace ve finále mistrovství Evropy 2024 podlehla Španělsku 1:2 a z Berlína odjíždí s hořkou stříbrnou medailí. Zatímco La Roja předváděla po celý turnaj ofenzivní a organizovaný fotbal, Anglie se spoléhala především na záblesky geniality jednotlivců. Ve finálovém střetnutí se však naplno projevily limity Southgatova výběru, v němž někteří klíčoví hráči zůstali daleko za očekáváním, zatímco jiní potvrdili světovou extratřídu.

Ztracený kapitán a záblesky mladé naděje

Největším otazníkem finálového večera byl výkon Harryho Kanea. Anglický kapitán a nejlepší střelec v historii národního týmu působil těžkopádně, pomalu a fyzicky vyčerpaně. Kane se nedokázal odpoutat od španělských stoperů Laporteho s Le Normandem, nezapojoval se do presinku a za hodinu na trávníku se dostal pouze k jediné zblokované střele. Jeho střídání v 61. minutě bylo logickým vyústěním a jasným signálem, že zdravotní indispozice z konce klubové sezony si vybrala svou daň.

Podobně rozpačitý dojem zanechal Phil Foden. Hráč roku v Premier League se na turnaji hledal a ani finále pro něj nebylo vysvobozením. Přestože pracoval poctivě směrem dozadu, v ofenzivní fázi postrádal odvahu jít do soubojů jeden na jednoho a tvořit šance. Naopak Jude Bellingham ukázal obrovskou mentální odolnost. Ačkoliv byl ve středu pole pod neustálým tlakem, vybojoval nespočet míčů a byl to právě on, kdo v 73. minutě geniální patičkou připravil vyrovnávací gól pro Colea Palmera.

Žolík Palmer a defenzivní hrdinství Pickforda

Pokud někdo změnil ráz zápasu a vnesl do anglických řad potřebný klid i dravost, byl to Cole Palmer. Hvězda Chelsea nastoupila do hry v 70. minutě a už o tři minuty později ukázala svou výjimečnou chladnokrevnost, když přesnou střelou k tyči zpoza vápna vyrovnala na 1:1. Palmer opět potvrdil, že má v sobě schopnost rozhodovat velké zápasy, a vyvolal otázky, zda neměl dostat více prostoru v základní sestavě.

Vynikající individuální hodnocení si z finále odnáší několik dalších anglických reprezentantů:

• Jordan Pickford: Anglická jednička předvedla fantastický výkon. Pickford zneškodnil dvě stoprocentní šance Lamine Yamala a držel svůj tým nad vodou v pasážích, kdy Španělé zcela ovládli hru. Za inkasované góly nenesl vinu.
• Bukayo Saka: Po celých devadesát minut byl nejnebezpečnějším článkem anglického útoku v základní sestavě. Pravidelně zaměstnával Marca Cucurellu a právě z jeho křídelního průniku vznikla vyrovnávací akce.
• Marc Guéhi: Objev turnaje obstál i ve finále. Mladý stoper působil jistě v rozehrávce i v osobních soubojích a v samém závěru mohl dokonce hlavou vyrovnat, jeho pokus však z brankové čáry odvrátil Dani Olmo.

Záložní řada podlehla španělskému tlaku

Velkou bitvu svedl střed pole, kde operoval Declan Rice po boku mladíka Kobbieho Mainooa. Přestože španělský mozek Rodri musel o poločase kvůli zranění střídat, Angličané nedokázali převzít kontrolu nad tempem hry. Martín Zubimendi s Fabiánem Ruizem zcela eliminovali prostor mezi liniemi. Rice sice pokryl velký prostor, ale v přechodové fázi volil příliš opatrná řešení, což vedlo k postupné ztrátě iniciativy.

Na pravém kraji obrany zažil hořkosladký večer Kyle Walker. Zkušený bek sice dlouho držel krok s rychlonohým Nicem Williamsem, ale u obou inkasovaných branek ztratil ideální postavení. Při rozhodující trefě Mikela Oyarzabala v 86. minutě nestačil zachytit náběh španělského útočníka a nepokryl prostor na malém vápně.

Finále v Berlíně tak nabídlo kruté zrcadlo. Anglie má k dispozici generaci mimořádně talentovaných individualit, které však ve finálovém duelu nedokázaly vytvořit harmonický celek schopný diktovat tempo. Výkony hráčů jako Palmer, Saka či Pickford sice dávají naději do budoucna, ale selhání zkušených lídrů a taktická pasivita odsoudily Albion k další bolestivé porážce těsně pod vrcholem.

Foto: Thirdman / Pexels