ME ve fotbale 2024 (Muži): Anglie ve finále v Berlíně: Španělsko slaví 4. evropský titul po výhře nad Anglií

Berlínský Olympiastadion se 14. července 2024 stal svědkem dalšího smutného kapitoly anglického fotbalu. Přestože Three Lions prošli do finále s obrovským očekáváním celého národa, v rozhodujícím boji o evropský trůn opět narazili. Španělsko ukázalo fotbalovou dominanci a po výhře 2:1 zaslouženě zvedlo nad hlavu pohár pro šampióny Starého kontinentu. Pro Anglii, která na významnou trofej čeká již od roku 1966, byla tato porážka o to bolestivější, že přišla velmi podobným způsobem jako před třemi lety ve Wembley protivníkům z Itálie.

Zatímco španělská strana slavila rekordní čtvrtý titul v historii, v anglickém táboře vládlo bezprostředně po závěrečném hvizdu hrobové ticho. Hráči v bílých dresech dlouhé minuty nevěřícně hleděli do prázdna, zatímco nad jejich hlavami létaly červenozlaté konfety. Finálový duel odhalil nejen rozdíl v herní kvalitě obou týmů, ale především poukázal na hlubší problémy v anglickém herním projevu a taktickém přístupu realizačního týmu.

Slzy, prázdnota a beznaděj: Zpověď z anglické kabiny

Nálada v šatně Anglie po zápase byla podle očitých svědků naprosto zničená. Hráči, kteří během turnaje předvedli několik heroických obratů v posledních minutách, tentokrát nenašli sílu na další zázrak. Kapitán Harry Kane, který byl během finále střídán už v 61. minutě, neskrýval obrovskou frustraci a bezmoc.

„Je těžké najít slova pro to, jak se teď všichni cítíme. Pracovali jsme tvrdě celý měsíc, dostali jsme se až na samý vrchol a nakonec odejdeme s prázdnýma rukama. Prohrát finále je vždycky hrozné, ale prohrát ho takhle v závěru je absolutně zničující,“ uvedl anglický kapitán v mixzóně se slzami v očích. Kane rovněž přiznal, že tým nedokázal v klíčových fázích držet míč a příliš se zatáhl do defenzivy.

Podobně zklamaný byl i záložník Jude Bellingham, který na turnaji patříval k nejsledovanějším postavám. Podle informací z kabiny zavládlo mezi mladšími i zkušenějšími hráči vědomí, že tým nevyužil potenciál své mimořádně talentované generace. Zklamání rezonovalo celým týmem:

• Harry Kane: Zdůraznil selhání v kontrole zápasu a obrovskou bolest z další finálové porážky.
• Jude Bellingham: Poukázal na fyzickou i psychickou vyčerpanost po náročné sezóně a vyjádřil lítost vůči anglickým fanouškům.
• Cole Palmer: Žolík, který svým gólem vykřesal naději, vyjádřil frustraci z toho, že jeho vyrovnávací trefa nakonec k titulu nevedla.

Taktické selhání Garetha Southgatea pod drobnohledem

Zatímco hráči prožívali osobní tragédii, hlavní vlna kritiky odborné veřejnosti se stočila na trenéra Garetha Southgatea. Anglickému kormidelníkovi se dlouhodobě vytýkal přílišný pragmatismus, opatrnost a neschopnost plně využít obrovský útočný potenciál, kterým jeho kádrem disponoval. Ve finále se tyto nedostatky projevily v plné nahotě.

Southgate zvolil pasivní taktický plán. Anglie se od úvodních minut stáhla do hlubokého bloku a spoléhala na rychlé protiútoky, což Španělům umožnilo diktovat tempo hry. Střed pole, kde operovali Rodri a Fabián Ruiz, zcela ovládl prostor. Když Cole Palmer v 73. minutě vyrovnal na 1:1, zdálo se, že Anglie získá psychologickou výhodu. Místo tlaku a snahy zápas strhnout na svou stranu však Southgateův tým opět pasivně ustoupil, což nakonec potrestal vítězným gólem Mikel Oyarzabal.

Kritici Southgateovi vyčítají především tyto faktory:

• Pozdní a reaktivní střídání: Změny v sestavě přicházely až jako reakce na inkasované branky, nikoli jako aktivní snaha změnit průběh hry.
• Neschopnost dominantního držení míče: Anglie navzdory hvězdnému středu pole nedokázala kombinovat a neustále odevzdávala míč soupeři.
• Přílišná svázanost hvězd: Hráči jako Phil Foden nebo Bukayo Saka působili taksticky svázaným dojmem a postrádali volnost, kterou předvádějí v klubovém dresu.

De la Fuenteho mistrovství: Vize, odvaha a zasloužený triumf

Zcela opačný příběh psal po finále španělský kormidelník Luis de la Fuente. Trenér, který prošel mládežnickými výběry Španělska, dokázal vytvořit mužstvo s dokonalou rovnováhou mezi tradiční kombinací a moderním, přímočarým fotbalem. De la Fuente na rozdíl od svého anglického kolegy nebyl otrokem jmen, ale vsadil na systém a formu.

Odvaha nasadit mladíky jako Lamine Yamal či Nico Williams se Španělům vrátila i s úroky. De la Fuente prokázal skvělé koučování i přímo během finálového večera. Když musel o poločase kvůli zranění odstoupit klíčový záložník Rodri, španělský trenér se nezalekl, poslal na hřiště Martína Zubimendiho a španělský stroj fungoval bez přerušení dál. Rozhodující moment pak připravil střídající Mikel Oyarzabal, což potvrdilo šíři a kvalitu španělského kádru.

Španělsko prošlo turnajem bez jediného zaváhání, vyhrálo všech sedm zápasů a předvádělo nejatraktivnější fotbal na turnaji. Hodnocení obou trenérů tak nemohlo být odlišnější. Zatímco De la Fuente je oslavován jako architekt španělské renesance, Southgate stál před zásadním rozhodnutím o své budoucnosti u reprezentace, přičemž tlak na jeho odstoupení dosáhl po berlínském nezdaru svého vrcholu.

EURO 2024 tak nabídlo jasné zrcadlo současnému reprezentativnímu fotbalu. Odvážný, útočný a koncepční přístup Španělska zaslouženě slavil úspěch, zatímco pragmatický a opatrný model Anglie opěl narazil na své limity těsně pod vrcholem.

Foto: Omar Ramadan / Pexels