Španělsko ovládlo ME ve fotbale 2024, ve finále porazilo Anglii 2:1

Berlínský Olympiastadion se stal dějištěm vyvrcholení fotbalového svátku, který přinesl strhující souboj dvou odlišných herních stylů. Na jedné straně stálo sebevědomé a technicky dokonalé Španělsko, na straně druhé houževnatá Anglie prahnoucí po ukončení osmapadesátiletého čekání na velkou trofej. Zápas o evropskou korunu nabídl takticky svázaný úvod, bleskový nástup do druhého dějství, anglické zmrtvýchvstání a infarktový závěr, v němž se psala historie.

Opatrný úvod a poločasová rána pro španělskou zálohu

Úvodní pětačtyřicetiminutovka se nesla v duchu taktické vyzrálosti a oboustranného respektu. Španělé podle očekávání kontrolovali držení míče a snažili se rozbít pevnou defenzivní strukturu soupeře postupnou kombinací. Anglický výběr pod vedením Garetha Southgatea však pracoval ve velmi kompaktním bloku a nepouštěl španělská křídla do nebezpečných prostorů. Nejmladší hráč finálové historie Lamine Yamal i jeho parťák na opačné straně Nico Williams naráželi na zdvojené krytí, kvůli čemuž diváci v prvním poločase příliš brankových příležitostí neviděli.

Jediný přímý střelecký pokus na branku v úvodním dějství zaznamenal v nastaveném čase Phil Foden, jehož pohotové zakončení po standardní situaci zlikvidoval pozorný Unai Simón. Pro španělský tým však přišla mnohem citelnější rána v šatně. Klíčový režisér hry a nejlepší hráč celého turnaje Rodri si v závěru poločasu při obranném zákroku přivodil svalové zranění a do druhé půle již nezasáhl. Do středu zálohy musel naskočit Martín Zubimendi.

Bleskový úder křídel a anglické střídání s okamžitým efektem

Pokud první půle postrádala vzruch, nástup do té druhé znamenal dokonalou explozi. Španělsku stačilo pouhých devětašedesát sekund k otevření skóre. Lamine Yamal navedl míč z pravé strany do středu hřiště, přesnou kolmicí našel rozběhnutého Nica Williamse a ten křížnou střelou z první propálil bezmocného Jordana Pickforda. Inkasovaný gól Angličany ochromil a Španělé se ocitli na koni. Během následujících patnácti minut měli Dani Olmo, Álvaro Morata i znovu Yamal na kopačkách rozhodnutí, Pickford však několika skvělými zákroky udržel Albion ve hře.

Anglický trenér Southgate reagoval odvážnými tahy, když ze hřiště stáhl nevýrazného kapitána Harryho Kanea a posléze poslal do hry Colea Palmera. Právě tento tah se ukázal jako geniální. V 73. minutě Jude Bellingham sklepl na hranici pokutového území míč proti noze Colea Palmera, který precizně umístěnou střelou k tyči srovnal na 1:1 a vrátil Anglii do zápasu plného emocí.

Zlaté střídání a Olmovo hrdinství na brankové čáře

Vyrovnávací branka opticky změnila dynamiku utkání, ale Španělsko nepropadlo panice. De la Fuenteho družina se rychle vrátila ke své kombinační hře a postupně utahovala smyčku kolem anglického pokutového území. Klíčové momenty střetnutí následovaly v samotném závěru:

• 86. minuta: Obránce Marc Cucurella poslal z levé strany přízemní centr do předbrankového prostoru, kam ideálně vletěl střídající Mikel Oyarzabal a skluzem překonal Pickforda.
• 90. minuta: Anglie vrhla všechny síly do útoku a po rohovém kopu měla na dosah prodloužení. Hlavičku Declana Ricea reflexivně vyrazil Simón a následnou dorážku Marca Guéhiho směřující do sítě odhlavičkoval z brankové čáry hrdina okamžiku Dani Olmo.

Španělsko dokázalo ubránit i čtyřminutové nastavení a po závěrečném hvizdu propuklo v obrovský jásot. Výběr z Pyrenejského poloostrova se stal vůbec prvním týmem v dějinách, který dokázal na jednom evropském šampionátu vyhrát všech sedm utkání v normální či prodloužené hrací době. Ziskem čtvrté trofeje po letech 1964, 2008 a 2012 se Španělsko osamostatnilo na čele historických tabulek a potvrdilo, že jeho současná generace představuje novou absolutní elitu světového fotbalu.

Foto: George Zografidis / Pexels